VELARIUM, Ceske Budejovice, 1997
Predpokladam, ze ctenari spisku jako je tento se rekrutuji ze dvou skupin. Prvni tvori ti, kteri se rozhodli vyzkouset ucinek halucinogennich hub na sobe. Druhou potom ti, kteri by ty prvni dostali radi do vezeni, nebo jim v experimentovani s houbami alespon zabranili. Neminim se ztotoznit s zadnou skupinou, ale rad bych Vas, mili ctenari, pozadal o laskavost. A to radeji oddelene:
Protoze vim, jak se tento konicek rozmaha, chtel bych Vas, pri Vasem pozehnanem poctu pozadat, abyste pri sberu halucinogennich hub dodrzovali urcita zakladni pravidla:
—Sbirejte pouze plodnice, ktere jste s naprostou jistotou taxonomicky urcili. Hub je hodne, vypadaji skoro stejne, ale ne vzdy obsahuji stejne ucinne latky.
—Sbirejte pouze vzrostle, dospele plodnice. Priroda neni pouze misto, kde sezenete levne drogy. Nebudte pricinou vyhynuti lysohlavek v ceskych zemich. Proto vzdy ponechte na miste nevyvinute mlade plodnice, a to nejen pro sve kolegy.
—Neuzivejte houby prilis casto, a vzdy radeji po tepelne uprave. Vase jatra (a nejen jatra) Vam za to podekuji.
Halucinogenni houby jsou prirozenou slozkou nejen mokradnich lokalit v nasi zemi. Jsou dulezitou soucasti dejin a kultury cloveka. I kdyz se Vasi predchudci z rad katolicke cirkve v minulych staletich opravdu snazili, podarilo se jim pouze umlcet (vetsinou na veky) nositele poznani, pouzivajici pomocniky z rad hub a rostlin.
Houby rostlou dal a dokonce ani volebni vysledky nemeni obsah halucinogennich latek v plodnicich. Panove a damy, tyto organismy tady byly davno pred nami a budou asi i dlouho po nas. Verte, ze se Vam hodne nahlas smeji, ale ani nejjemnejsi mikrofony z Vasi armady stenic ten smich nezachyti.
Vydavatel tohoto kapesniho pruvodce mne velmi dlouho premlouval. Nejdrive jsem byl liny psat, potom se mi nechtelo vyrabet si problemy, ale pak jsem si uvedomil ten uzasny nedostatek informaci, jaky v oblasti halucinogennich hub panuje. Nevedomost je vzdy pricinou utrpeni. A to na vsech urovnich. Pisu tento spisek, abych Vam pomohl vyvarovat se moznych neprijemnosti. Berte to jako kdyz Vam nekdo poradi, jak spravne seridit bezpecnostni vazani na Vasich lyzich. Ne, ze byste pak nemohli upadnout. Ale nohu si patrne nezlamete.
Autor
Pil jsem vino z hub a moje srdce plakalo
(uryvek z aztecke poezie)
Existuje opravdu dlouha rada latek a substanci schopnych ovlivnit lidskou psychiku. Existuje spousta mnohem nebezpecnejsich drog, nez jsou prave halucinogenni houby. Jenomze ty ja neznam. To by byl sam o sobe dostatecny duvod. Jestli neco nesnasim, pak jsou to plamenna vystoupeni nekterych lekaru a politiku, horujicich proti drogam, aniz kdy ochutnali travu. Halucinogenni houby zabiraji, dle meho nazoru, mezi psychotropnimi drogami velmi specialni misto. Houby rodu Psylocibe (lysohlavka) a Stropharia (limcovka) obsahuji jeden z nejucinnejsich prirodnich halucinogenu. A navic. Mam houby rad. Jsou mi sympaticke. Jsou mnohem dokonalejsi nez my. Najdete v nich uplne vsechno. Nebyt hub, nebyl by penicilin, nebyt hub, nebylo by ani pivo ani vino, ani kvaseny chleba, ani smazenice, houbova polevka. Samozrejme ne vsechny houby jsou duvodem k radosti. Nikoho asi nepotesi houby v omitce nebo mezi prsty u nohou. Mam ale pocit, ze ten pomer mezi prijemnym a neprijemnym je u hub vzacne vyrovnany. Nekdy si s nostalgii vzpomenu na pravekeho lovce-sberace.
Zatimco my vstavame v sest rano do prace, on se mohl tesit na sber hub a korinku, pripadne na lov, coz mi oboji prijde mnohem zabavnejsi nez samotna rani cesta mestskou hromadnou dopravou. Kdyz v nas zustaly velmi silne lovecke a sberacske instinkty, navzdory plastikovym obalum a panelove vystavbe, jak silny pud to musel byt u nasich predku? Jaka radost? Sber hub vyzaduje jistou davku klidu a soustredeni, preladeni oci a nosu, sber lysohlavek pak, vzhledem
k jejich velikosti a nenapadnosti, urcitou formu uvolneni, schopnosti nechat se pritahnout, ba nebojim se rici, pokory, souzneni a lasky.
Na houbach me fascinuje jeste jedna vec. Ukazuji, jaky svet ve skutecnosti je. Je jiny, nez jak se jevi. Kdyz utrhnete plodnici houby, zda se, ze jste utrhli houbu, ze jste ji zabili. Ve skutecnosti vsak skutecnou houbou je sit podhoubi v zemi, nemuzete ji jen tak zabit. Kdyz to shrnu, houby nam reknou mnoho jeste pred tim, nez je snime.
Nase svata konzumni spolecnost je veliky drak, ktery musi porad zrat, aby mohl rust, a navic musi porad rust, aby mohl zit. Je az do oci bijici, ze zatim co ve starych kulturach nebyly nikdy drogy vyraznym problemem, nas krasny novy svet je jimi zaplaven. Pristupujeme totiz k drogam, jako ke vsem ostatnim atributum naseho uspechaneho zivota. Chceme vseho vic a vic, proc by mely byt drogy vyjimkou? Drogovy boom je jen jednou z mnoha plodnic vyrostlych na podhoubi vseobecne touhy po plnem brichu. Ztrata pokory a ucty k prirodnim silam, degradace vesmiru na obrovsky a predvidatelny stroj, stroj, ktery ma slouzit nasim veskrze sobeckym cilum, nastroj naplneni nasich tuzeb. Kam od toho vseho utect? Kde se chcete schovat? Kazdy zkousi, co umi. V zasade lze rici, ze temer vsichni neustale „fetujou”, jenom nekteri vsak o tom vi. Televize, moc, penize, spolecenske postaveni, opojeni mas plnym zaludkem a pocitem vlastni velikosti spolu s vecnou nespokojenosti. Tak jako jsme zapomneli, k cemu ze vlastne slouzi psychoaktivni latky v prirode, zapomneli jsme i na to, k cemu je vlastne lidsky zivot dobry. Zneuzivame drogy stejne jako prirodu, sve blizni, sve schopnosti i sami sebe.
Nemohu nevzpomenout jednoho znameho, ktery prohlasil: „Ja se mam, ze jsem fetak. Vsechno je jasny. Nemusim se divat na Dallas, nemusim mit rodinu a deti, nemusim se honit v praci. Jsem uz vlastne za vodou.”
Zadna represe nas drog nezbavi, protoze nepostihuje podstatu veci. Muzeme se maximalne snazit dodat lidem co nejvice objektivnich informaci (pokud vubec existuji). Zadny svepravny jedinec odpovedny za svuj zivot se nemuze v tomto mori utopit. A kdyz ano? Pak to bylo jeho svobodne rozhodnuti (pokud neco takoveho existuje).
Postoj spolecnosti k drogam je vzdy determinovan historickymi souvislostmi. Tak jako je alkohol prisne zakazan v islamskych zemich, kde se hasis a marihuana da sehnat na kazdem rohu, krestanska civilizace zapovida uzivani „konopnych” drog, zatimco alkohol je soucasti krestanskych ritualu. Nejhysterictejsi pristup k drogam pak patrne demonstruji staty jihovychodni Asie a USA. Detskou prostitutku si v Thajsku muzete koupit pomalu v supermarketu, za vice nez 50 g hasise ci travy vas vsak ceka trest smrti. Je zkratka jasne, ze postoj k drogam je pouhym vyplodem lidske kultury. Zajimave je, ze krestanska cirkev patrne nemela vzdy tak vyrazne zamitavy postoj
k marihuane jako nyni. Existuji nazory, ze marihuana byla hojne pouzivana nekterymi rytirskymi rady, protoze alkohol byl na dlouhych cestach znacne neskladny.
Mnohdy je negativni postoj k prirodnim drogam vyvolan ve spolecnosti umele a to za ucelem ziskani vnitrniho a jasne viditelneho nepritele. Zakaz pestovani konopi ve Spojenych statech v padesatych letech mel jasne spojeni s rozvojem vyroby umelych vlaken a mozne zneuziti konopi jako drogy bylo pouzito jako zaminka.
Halucinogenni houby byly vzdy na okraji zajmu narkopolicie. Vzhledem k jejich vseobecnemu rozsireni, prakticke neexistenci cerneho trhu a jejich charakteru drogy s nizkou frekvenci uzivani, nepatri do skupiny drog s nejvyssi spolecenskou nebezpecnosti. Navic je tezke bojovat s drogou, ktera roste na kazde druhe louce. Nejvetsi nebezpeci spociva, podle meho nazoru, v moznosti zameny s jinymi, opravdu jedovatymi houbami.
Nejrizikovejsi jsou zrejme nektere druhy helmovek a vlaknic hojne obsahujici muskarin. Nebudete-li vsak sbirat lysohlavky v atypickych mistech a budete-li dodrzovat pravidla, ktera jsou v teto knize uvedena, snad se duchodu (starobniho) dozijete.
Text teto knizecky jsem psal asi tak nekdy pred rokem. Kdyz jsem ji dostal nyni do ruky, zjistil jsem, ze bych asi spoustu veci napsal jinak. Klidneji. Jenomze to bych za tyden zjistil zase a tak by to slo az do nekonecna. Rozhodl jsem se tedy nic nemenit Nemohu si vsak na zaver odpustit jednu poznamku, kterou povazuji za dulezitou.
I kdyz v nekterych "prirodnich" spolecenstvich lide pouzivaji drogy k nabozenskym a magickym ucelum, nedomnivam se, (upozornuji, ze je to muj osobni nazor) ze by drogy (prirodni, o syntetickych ani nemluve) predstavovaly nastroj duchovniho rustu cloveka. Strasne nerad bych ve ctenarich vyvolal pocit, ze uzivanim halucinogennich hub nastupuji duchovni cestu. Je treba si uvedomit, ze indiansky saman pouzival houby k ryze praktickym ucelum. Carodej vyuzival hub k nekolika cilum. Prvnim bylo rozbiti stavajiciho vnimani skutecnosti, lepe receno rozbiti nazoru, ze je jedine mozne. Druhym potom komunikace s nehmotnymi silami, jejich ovladnuti a usmerneni vuli k nejakemu ucelu (zpatky "ven", ve hmote). Usmerneni takovym smerem, aby kmen kteremu slouzi prezil (leceni, lov, boj). Je treba rozlisit mezi magii a duchovni cestou. Magie slouzi k prosazeni osobni vule (i kdyz muze vest k jejimu pochopeni), duchovni cesta k neosobnosti, ke smrti osobni, egoisticke vule, k vzdani se role cinitele, ke stavu neosobniho svedka, osvobozeni. Netvrdim, ze nekteri carodejove nedosahli duchovniho poznani. Dosahli ho vsak jinym zpusobem.
I kdyby vam houby zprostredkovaly zazitky jednoty a lasky, je jejich ucinek docasny a pomijivy. Snad mohou nekoho otevrit smerem od skeptickeho materialismu k vnimavejsimu chapani labyrintu sveta. Do Raje Srdce jej vsak nezavedou. Pokud se chce nekdo venovat magii (coz ovsem s cestou k osvobozeni nema nic spolecneho) a vyuzivat k tomu houby, potrebuje nutne kompetentniho ucitele (pricemz si vsak nejsem zcela jist tim, zda takovi ucitele u nas vubec jsou).
Jinak je to horsi nez sebevrazda.
V teto knize ctenar najde kratky vhled do nauky o halucinogennich drogach a je upozornen na rizika pouzivani lysohlavky kopinate. Cely text je prolozen vlastnimi osobitymi poznamkami citliveho a premysliveho cloveka, ktery si plne uvedomuje rozpor mezi filosofii konzumni spolecnosti a svou osobni zkusenosti a svymi nazory. Je to vlastne kratke zastaveni na ceste jednoho z nas, lidi, kteri hledame, k cemu zivot je, protoze neni ke „konzumaci“.
Za velmi podstatne povazuji autorovo uznani svebytnosti zivota jineho organismu nez cloveka. Houba se stava prostrednikem mezi nami a necim, co sice dobre nezname a neumime popsat, ale jaksi intuitivne vime, ze to existuje, a snazime se to respektovat. Clovek zde projevuje uctu a zdvorile komunikuje s houbou a jejim prostrednictvim se uci vnimat skryte skutecnosti prirody. Citim tady obnovu kvality, kterou clovek jiz kdysi ve svem vyvoji mel (at jako jedinec, tak i jako druh). Jenze soucasne se tady objevuje neco noveho. Snad jakoby clovek konecne dospel a je si vedomy toho, co dela, prijima dusledky sveho konani, a chova se jako partner, jako rovnoceny partner. Ne jako vystrasene dite. Neceka, ze jej nekdo spasi. Musi se spasit sam. Klic k tomu ma kazdy ve svem srdci.
Proto se take tato utla knizecka objevila.
Pro zvidavejsi doporucuji preklad sice jiz dvacet let stareho pojednani o prirodnich halucinogennich latkach a jejich zdrojich od americkeho antropologa P.T. Fursta, cesky „Halucinogeny a kultura“, vyslo r. 1996 spojenymi silami nakladatelstvi MATA a Dharma Gaia. Dalsim zajimavym zdrojem by mohla byt autobiografie T. Learyho „Zablesky pameti“ vydane nakladatelstvim Votobia v roce 1996, anglicke vydani 1990.
Anna Lepsova,
Ceske Budejovice, 3. zari 1997
Podekovani P. Skublovi za vystizny a mily nazev jehoz cesky preklad jsme bez svoleni pouzili pro tuto knihu.
Pouzita literatura:
Janik, A., Dusek, K. 1989. Drogove zavislosti. UZV, Praha
Janik, A., Dusek, K. 1990. Drogy a spolecnost. Avicenum, Praha
Klan, J. 1989. Co vime o houbach. SPN Praha
Lincoff, G., Mitchel, D.H. 1977. Toxic and halucinogenic mushrooms poisoning. New York VNR Comp.
Sita, F. 1976. Leky z sera pralesu. Kruh, Hradec Kralove
Svrcek, M., Vancura, B. 1987. Houby. Artia, Praha
Skubla, P., 1989. Tajomne huby. Bratislava, Priroda.
Wells, B. 1973. Psychedelic Drugs. Penguin Books, Harmondsworth
