VELARIUM, Ceske Budejovice, 1994
© VELARIUM, 1994
© Vladimir Vaclavek, 1994
illustrations © Marie Kuniková, 1994
Silo zeme
a
prazdnoto nebe
Hlas bezhlasu pronika
rachotem hromu
Jsem hlina
jsem strom
jsem stroj
Maso
v
kostich
Krik bileho racka
protekl zilami prostoru
a vnikl hluboko do zeme
Planuti vetru
je nepostizitelnou korunou
ticha
Slova jsou oblazky
vydrolene z utesu
velkeho mlceni
Nelze vejit
s prachem na strevicich
Ani odejit
Tichounce vyje vlk u dveri
Tichounce probodni vlka u dveri
Tichounce u jinch dveri
At muzes tichounce spat
Jak te muze napojit ten
jehoz jmeno je zizen
Jak te muze nasytit ten
jehoz jmeno je hlad
Jak te muze obejmout ten
jehoz jmeno je samota
Prorostla jsi mnou
jako koruna stromu oblohou
Tak pronika mnou
Obemkla jsi me
jako pramen skruz studne
Tak obklopujes mne
Jsem jako potok
vysychajici zizni
Prijd
a bud mymi brehy
Neme jako ryba
otviram usta
Dotkni se me
dotkni se kamene
Ve mne
Bud kvetinou zeme
v modre prazdnote
meho nebe
A ted jsi reka
A ja nemam brehy
A ted jsi reka
A ja ztratil brehy
Obejmi me
Videl jsem tancit
vitr a dest
nahore v nebi
Titi do ziveho
plamene
a mlcet
Jeste stale jsou
napnuty tetivy
nasich tel
Kruh se uzavrel
Pri selestu padajiciho listi
Je ma laska k tobe
Jako prave narozene dite
Praska vetrem
Hladkost
Plnost
Muj kmen
Muj kmen
Studeny popel
pada shury
na nase hlavy
Je tma
v bilych kostech zimy
A zebe
Jsi krvi meho srdce
muj hlineny motylku
Nezapomen
Piskem utrpeni
prosakujeme
k zivotu
I drevo zraje
pod kurou
stromu
Stiny oblohy
Stiny tela
Stiny hluboko v me hlave
Jsem mrakem
sveho
nebe
Mrak v nebi
je
muj stin
Jsem stin tancici
po stenach jeskyne
sveho tela
Ma slova
jsou jen kozesiny zvirat
ktera jsem musel
zabit
Domaci lekar (Indies 1996)
