VELARIUM, Ceske Budejovice, 1994
venováno Davidu Janu Zakovi
za aktivni pristup k poezii
motto:
fatamorgana
prinasi na houpavem velbloudu
pouze hole
vsedni chvile
D.J.Z.
MODRA PLANETA
Jedu si zrovna domu
na svojem aeroplanu
ze skoly rovnou domu
dnes je krásny den
Za mnou vlaje jednicka
velika jednicka
je to znamka stastna
jako i tento den
Maminka mi mava
z kraje lesa mava
jednicky se libi
a vsechno voni
Maminka je hezka
jednicka je pekna
tahle zem je ceska
a je krasny den
ZAVRI OCI
Chtelo se mi spinkat
plysacek Emil
tu nebyl
Zacal jsem si plakat
kdyz - jeje, kouzelnik
Neplac muj malinkej
splnim ti tri prani
kouzelnik jsem hodny
prednes mi sva prani
Tim prvnim je Emil
muj plysacek Emil
toho kouzelnicku
musim hnedle mit
Nez jsem to jen dorek
plysacek Emil
se zjevil
tak jsem se k nemu pritulil
co si jeste prat
Kouzelnicku mily
pockej jeste chvili
Dve prani jetste mam
at to nezvoram
Dej mi dva Emily
prosím, jeste dva
plysacky Emily
at muzem sladce spat
NEPLAC A NEZIV V SRDCI ZAL
Cakali se chlapci
u rybnicka
ja na hrazi stal
a teskne jodloval
Vzali mne ti chlapci
sobe do hry
cakali jsme na me
jodlovali
Cakali se chlapci
u rybnicka
ja si s nimi hral
a stasten jodloval
CESTOVANI POD ZLATYM MICEM
Krásny skolni vylet
ptaci, ostruziny
vune, hory
Pani ucitelka s nami
Autobusem, pesky
s batuzky jdeme
ke svacine v polich
usedneme
Vymenil jsem s Ladou
chleb se syrem za pulce
prinesu jej domu
ukazat mamince
ZE MRZNE, VEDEL JSEM...
Dneska jsem si privstal
abych vsechno stihl
nez skolnik zazvoni
postavim iglu
To se budou kluci
dneska asi divit
az cestou do skoly
narazi na iglu
Mohl bych se dnes stat
jejich velitelem
v iglu vyhrajeme
nad kazdym nepritelem
VSICHNI DNES OBLEKLI SATY
Tolik melodii
maji me housle
Lide nedychaji
na besidce
Devcatka k me pisni peji
s chlapci tancuji
a ja ve svych sateckach
tony maluji
Salem zaznel potlesk
a plac dojeti
besidka nam vysla
jiz jsme v objeti
rodicu
a pratel skoly
KDYZ NEKDY CELE MESICE...
Pani reditelko
nacpak tolik chvaly
pro mne to nic neni
nalezt v poli byli
Zde je sedmikraska
tamhle jitrocel
vedle kopretiny
vonavy podbel
Nesbirám to pro se
ale pro nemocne
vzdyt bylinek v trave
mnoho roste
DUVERNY ROZHOVOR
Ja vim, pani ucitelko
mam jeste sve mezery
ale ja je vsechny zvladnu
mizery
Zapisi je do sesitu
abychom o nich vedeli
ODESLA SPINA, KAMARADI...
Horely, horely, horely
o prestavce
tahaky spoluzaku
velmi kratce
Horely, horely, horely
mne se ty plamenky libily
JARO, TO BYLA JSTE VY...
Dal jsem dnes
moji pani ucitelce
bombony, ruzi a basen
v den ucitelu
jako i jindy
ohlidam ve tride
kazen
KDYZ NEKDO ZAZVONIL...
Kdosi zazvonil
skolnik to nebyl
ja to byl
muselo se vysetrit
kdo z ucitelu
kouril
SMUTEK VYHLEDÁ JEJICH DUSE
Opoustim skolu
nevazi si mne
neni pro mne mista
ve sborovne
Nemaji mne radi
ani mezi uciteli
nemam kamarady
I to mi vycitaji
ze do tridnice
zapisuji ucitele
opozdilce
MOU MELODII, VZNIKLOU JESTE...
Jeste ze
ma melodie vznikla
a ja mou melodii
mam zrejme v krvi
a velmi
velmi rad
HOSTINY
Kazdy den
co den, co rok
hosty zvem
do knihoven
K cemu jidlo
k cemu piti
moje texty
vsechny mohou
nasytiti
moje texty jen
BENATKY
Nekolik kanalu
a co má byt?
Nejaci lide
na lodich...
A ze jsou hloupi
kazdy vidi
vzdyt ani necetli
me knihy
RORYSI
Chtel bych byt rorysem
letaji nad nasimi
strechami
a neni, kdo by jim
dal moje knihy
STESTI
Já ho mel
stal jsem se na chvili
rorysem
Pavel Dvorak a David J. Zak
DEST
prsi...
CERVENCOVA BOURKA
Stala na prahu
bala se
cela promokla
Jen co jsem otevrel
pad' jsem ji do oka
Teì uz se bourky nebojim
Pro tezkou chvili
ma moji poezii
VANICE...
Ze rozfoukala vanice
tve vlasy?
Ale i me basne,
rozumis?
Zapomen na sve
hloupe vlasy
Pro ty snad nezila jsi?!
Ted uz to vis...
Z POEMY
Probdel jsem noc
bych ucaroval ji
mladi se nekdy
neznaji
cosi si sladce septaji
dva blizci potaji
az docista se roztaji
Tak snadno roztal jsem i ja
Kdyz jsem ji poste procital
vonela jeste tiskarnou
a ja uz myslel na novou
ODCHOD LEDU
Ne snad ja
to ledy odchazi
A po nich vesna
prichazi
a v mlazi skolacci
ruseni pucenim
maji cosi spravneho
na praci
Recituji tam krasne
Ano,
Me basne
KDYZ BASNIK ZA OBZOR
Neveste hlavu
pod vetvemi
kdyz mizim za obzor
ja vrátim se
ve svou zemi
v basnich svych
jez vrati lidu mor
Neveste hlavu
pod vetvemi
kdyz basnik za obzor...
KONEC
Nesmely dobyvatel P. D.
Jako poklidny blesk, pomaly uder, ci stydlivy vykrik se vynoruji davno zasute a malem zapomenute reminiscence aby nam pripomnely, ze jsou tu stale s nami, ze odmitaji exil, ktery jim prisoudila nase nesastna pamet. Snad o to radostneji a vreleji je pak vitame zpet ve sve docasne naruci, abychom je po nejake dobe znovu prekryli vrstvou jinych, stejne nevyznamnych slavnosti okamziku, ktere nas potkavaji co nas zivot zivotem jest.
Je velmi pravdepodobne, ze to, o cem je zde rec, oslovi pouhou cast ctenaru. Stejne tak je velmi nepravdepodobne, kdyby se v celem nasem lokalnim svete nenasel vubec nikdo, kdo by si s jistou davkou uzasu nevybavil, jake to v jeho dnech byvalo, co vsechno ve svsm kratkem ziti ztratil, cim tu ztratu nahradil a jak se s tim vyrovnal.
Proto nelze, nez vrele privitat v poradi jiz druhy publikacni pocin rdiciho se bojovnika, odpovedneho snilka a krumlovskeho hyperpatriota par excellance v jedine osobe - Pavlika Dvoraka. Tento cerstvy pedagog jde opet (stejne jako v projektech divadla Karel a uskupeni Jemnous & Sisinky) se svou kuzi na trh. Pristupme alespon na chvili na jeho podminky hry, zkusme udelat to, co jsme kdysi davno delavali a zapomenme na svoje bremeno logiky, které tezkne a tezkne, umerne delce nasi pouti. Zavzpominejme si, jakou chut mivalo jarni odpoledne, jak vonival vzduch po cervencove bource, vybavme si, jak znel krik rorysu v podvecer a jak slastne mrazil vzduch ve snehovem iglu...
Zkratka, nevesme hlavu, zda-li se nam, ze nas basnik odchazi za obzor. On se jen vraci tam, odkud jsme my vsichni kdysi vysli . A je nase mila povinnost, vyprovodit ho na tu cestu az tak daleko, kam nam pocit bezpeci dovoli.
Z toho mista je videt jen slabounky kour naseho pribytku za nami a nesmirna sire pred nami. Nebojme se vsak o naseho basnika a chute pospichejme domu, kde to zname. Vsak on se nam za tim obzorem jiste neztrati a prinese nam zcela urcite odtud pro kazdeho kousek nas samych.
Poprejme mu tedy stastnou cestu.
C. Budejovice, 8. 6. 1994
1/2 OC
